Eliáš pocházel z Tišby v Gileádu (1Kr.17.1). Vystupoval jako prorok za králů Achaba (871-852 př. Kr.) a Achaziáše (852-851 př. Kr.). Doba jeho vystoupení se vyznačuje tím, že víra v Baala málem vytlačila víru v Jahveho. Achabovi předpověděl, že v zemi bude hlad jako boží trest za baalismus (1Kr.17.1). Sám se musel ukrýt před pronásledováním u potoka Keritu (1Kr.17.5). Když potok vyschl, utekl do Sarepy, kde rozmnožil mouku a olej a vzkřísil syna vdovy (1Kr.17.8-24). Po třech letech se vrátil do izraelského království, kde na hoře Karmel na shromáždění všech Baalových kněží přesvědčil shromážděné, že hlad je následkem božího hněvu. Baalovi kněží byli pobiti a očekávaný déšť se dostavil (1Kr.18.1). Když se o tom dozvěděla Jezábel, králova manželka, začala Eliáše a jeho stoupence krutě pronásledovat. Eliáš utekl na Horeb, kde se mu zjevil Hospodin (1Kr.19.1-14). Pak pomazal Chazaela za krále nad Aramem, Jehúa nad Izraelem a Elizea za proroka místo sebe (1Kr.19.15-21).
Další významné Eliášovo vystoupení je v době vraždy Nábota. Tu zosnovala Jezábel, aby získala pro Achaba vinici, neboť Nábot ji odmítal prodat. Eliáš se objevil před Achabem a zvěstoval mu, že za tento zločin bude potrestán smrtí svou i svého domu (1Kr.21.1-29). Pak prorokoval smrt i Achaziášovi (2Kr.1.1-18).
Po předání úřadu Elizeovi přešel zázračně Jordán a za Jordánem jej ohnivý vůz vzal do nebe (2Kr.2.1-11).
Při proměnění Páně na hoře se Ježíšovi zjevuje společně s Mojžíšem (Mk.9.4-5; Mt.17.3-4).