Pocházel z Trapezuntu. Ještě v dětství ztratil rodiče. O sirotka se starali dobří lidé z Trapezuntu a později z Cařihradu. V mládí vstoupil do Kiminského kláštera v Malé Asii a přijal zde mnišství. Byl dán na vychování sv. Michalu Maleinovi. Atanáš žil v přísném půstu a modlitbách. Chtěl jíst jen jednou týdně, ale Michal mu nařídil požívat pokrm jedenkrát za tři dny. Také mu přikázal, aby spal na rohožce a ne na holé zemi. Tím vychovával Atanáše k poslušnosti. Atanáš přepisoval v klášteře knihy. Po čtyřech letech dospěl až k vrcholu asketického života. Když starec viděl duchovní kvality svého svěřence, dovolil mu, aby žil na jednom místě nedaleko kláštera v samotě a mlčenlivosti. V neděli a svátky se Atanáš zúčastňoval bohoslužeb v klášteře. Později (kolem r. 960) odešel z Kiminské hory, protože se bál, že jej starec určí místo sebe igumenem, a odešel na horu Athos.
Na Athosu žil mezi mlčícími mnichy jako prostý negramotný bratr a byl ve všem poslušný. Ale ani zde nezůstal skryt. Jeho sláva se roznesla po celé Athoské hoře a každý den k němu přicházelo mnoho lidí pro duchovní potravu. Později postavil Atanáš za pomoci budoucího císaře Nikifora Foky klášter, ve kterém se stal igumenem. Mnozí athoští poustevníci tam přicházeli, protože považovali život pod vedením Atanáše za dokonalejší než život v samotě. Do kláštera chodili také igumeni a biskupové, kteří opouštěli své úřady, aby mohli žít pod starcovým vedením. Atanáš byl obdařen mocí konat zázraky. Znamením kříže léčil nemoci a modlitbou zaháněl sarančata. Předpověděl též den své smrti. Zemřel tragicky. Zřítila se na něj věž rozestavěného chrámu, když kontroloval stavbu (r. 1000).