Narodil se v Sichemu v Samaří, někdy začátkem 2. st. Jeho rodiče byli pohané. Od rodičů byl poslán do Malé Asie, aby se tam učil filosofii. Nejdříve studoval u stoiků, pak aristotelovský systém a odtud přešel k pytagorejcům. Když tam byl odmítnut, odebral se k přívržencům Platonovým. Plné uspokojení však našel až tehdy, když poznal spisy starozákonních proroků a evangelium. Někdy kolem r. 130 se stal křesťanem, a to pravděpodobně v maloasijském městě Efezu.
I po křtu si vážil řecké filosofie. Viděl v ní stopy křesťanské pravdy a Sokrata dokonce pokládal za jakéhosi proroka. Přijetí křesťanství tedy pro Justína neznamenalo odmítnutí minulosti, ale završení hledání pravdy.
Justín věděl, že představitelé tehdejší kultury znají křesťanství téměř výlučně z falešných obvinění jeho nepřátel. Proto založil v Římě vlastní filosofickou školu a napsal několik spisů, v nichž bránil křesťanství. Z jeho děl se zachovaly tři: Dialog se Židem Tryfonem a dvě Apologie (obrany).
Když za císaře Marka Aurelia nastalo v Římě pronásledování křesťanů, byl Justín s jinými pěti muži a jednou ženou udán od pohanského mudrce Krescence, kterého několikrát překonal v učených rozpravách, že je křesťanem. Justín i ostatní vyznali statečně před soudcem svou víru. Proto byli zmrskáni a nakonec popraveni mečem (asi r. 166).
Tělo sv. Justína je uloženo v Římě v klášteře kapucínů.