Ve 4. st. byla v Persii velmi pronásledovaná katolická Církev. Toto pronásledování začalo, když mágové se židy obvinili seleuckého arcibiskupa Simeona, že je zrádcem perské říše, kterou chce připojit k říši římské. Král Sapor II. nařídil, aby k němu Simeona přivedli a dal rozkaz k likvidaci Církve.
Svázaný Simeon stál hrdě před králem a nevzdal mu náležitou poklonu. Prohlásil, že ho přivedli spoutaného proto, aby se odřekl pravé víry. Sapor se jej i ostatní zajaté kněze snažil přemluvit k odpadu, ale nepochodil. Proto ho dal zavřít do vězení.
Dalšího dne Simeon směle obhajoval křesťanskou víru a byl za to odsouzen k smrti. Všichni jeho souvěrci měli být zabiti dříve než on a biskup měl přihlížet jejich utrpení. Simeon však trpící povzbuzoval, aby vytrvali, a zůstal pevný. Nakonec byl zabit i on (r. 341).