Metoděj Dominik Trčka se narodil 6.7.1886 ve Frýdlantu nad Ostravicí. Byl nejmladším ze sedmi dětí Františky Šterbové a Tomáše Trčky. Hned následující den byl pokřtěn.
Základní školu ukončil v rodném Frýdlantě a pak navštěvoval gymnázium v Místku a v Července u redemptoristů.
Rozhodl se pro zasvěcený život a r. 1902 vstoupil do Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, kde po noviciátu 25.8.1904 složil sliby. Roku 1910 byl po teologických studiích vysvěcen 17.7. v Praze arcibiskupem Lvem Skrbenským na kněze.
Své první roky kněžství věnoval pastorační práci a lidovým misiím. Působil v Praze, na Svaté Hoře a v Plzni. Během první světové války se s velkým nasazením věnoval utečencům z Chorvatska, Slovinska a Ruska. Nevěnoval se však jen vysluhování svátostí a učení katechismu, ale staral se i o jejich nevyhnutné zabezpečení.
Už během svých studijních let se zmínil o své touze pracovat mezi křesťany byzantského ritu. To se stalo skutečností v roce 1919, kdy ho superior Pražské provincie redemptoristů pověřil pastorační prací mezi věřícími řeckokatolíky v ukrajinském Lvově. V tamní komunitě a zvláště pak za pomoci blahoslaveného P. Nikolaje Černeckého, se naučil místní jazyk, zvyky a obyčeje. Od té doby se datuje i jeho druhé jméno: Metoděj.
V prosinci 1921 byl poslaný do Stropkova na východním Slovensku, kde založil se spolubratry první komunitu redemptoristů latinsko-byzantského ritu. V roce 1924 se stal představeným komunity a začal rozvíjet misionářskou činnost v eparchiích Prešov, Užhorod a Križevac. Ohlašoval Boží slovo a zakládal spolky Matky ustavičné pomoci, a modlitby svatého růžence.
V roce 1931 se spolek přestěhoval do nového domu v Michalovcích, kde byl P. Metod představeným až do července 1932, kdy se unavený z práce a stavby domu vrátil do Stropkova. Tam při odpočinku vypomáhal v okolních farnostech. Do Michalovců se vrací r. 1934 a v březnu následujícího roku je jmenovaný apoštolským vizitátorem sester baziliánek v Prešově a v Užhorodě.
V roce 1936 byl znovuzvolen představeným domu a v tomto postavení zůstal až do r. 1942. Pod jeho vedením se duchovní činnost komunity redemptoristů rozšířila na celý Zemplín. Dokončil stavbu chrámu a též založil fundaci pro jistý konvent sester; zamýšlel založit nový exerciční dům redemptoristů; pracoval pro fundaci domu v Chustě v eparchii Užhorod. Všechno to vykonával bez zanedbávání vlastních pastoračních povinností. A vskutku, i když již nebyl přímo zapojen do lidových misií, neztratil svůj vřelý vztah k nejopuštěnějším. Z tohoto důvodu zamýšlel též založit asociaci žen, které by se po duchovní stránce věnovaly nejopuštěnějším.
Během druhé světové války podstoupili redemptoristé mnohá utrpení, protože Slovenský štát je obviňoval z fanatismu a podezíral z propagandy. P. Metoděj, jejich představený, se stal cílem útoků. Pro dobro komunity se snažil vycestovat se třemi spolubratry na Ukrajinu, ale od státu nedostal povolení.
Po ukončení války se vylepšovaly i vztahy se státem. 21.12.1945 byla komunita redemptoristů byzantského obřadu kanonicky jmenovaná na víceprovincii Michalovce a v březnu následujícího roku byl P. Metoděj nominovaný na jejího prvního představeného.
Pod jeho vedením se redemptoristé vrátili do Stropkova, kde postavili chrám Sv. Cyrila a Metoděje, založili dům v Sabinově, věnovali se početným a plodným misiím a vydávali mnohé publikace.
S příchodem komunistického režimu však v krátké době vše padlo. Roku 1949 byla Michalovská provincie zrušená a během noci z 13.4.1950 byli všichni řeholníci převezení do shromažďovacích táborů. P. Metoděj, který byl v té době v Sabinově byl převezený nejdříve do Podolince a odtud vícekrát do neslavného „Mlýna Leopoldova“. Výpovědi spoluvězňů svědčí, že pro ochranu svých spolubratrů byl ochotný si připsat každou vinu a zodpovědnost, čímž věrně plnil svou službu.
Během procesu, 12.4.1952, byl obviněný ze spolupráce s biskupem Gojdičem, z rozšiřování pastoračních listů a ze zasílání informací do Říma přes pražskou provincii. To bylo posouzeno jako špionáž a jako hrubý přestupek proti státu. Pod tlakem těchto argumentů a k tomu navíc za pokus o útěk za hranice, byl P. Metoděj odsouzen na 12 let vězení. Své poslední roky života prožil ve věznicích v Ilavě, Mírově a Leopoldově.
I přes chorobu, věk a tvrdé podmínky ve vazbě zůstal jeho duch pevný. Nezlomně důvěřoval Bohu a věřil, že naplní jeho vůli. Neustále se modlil a když měl, co i jen nejmenší možnost, sloužil liturgii. Několikrát žádal o zkrácení svého trestu, jenže byl až příliš pevný ve svém náboženském přesvědčení a až příliš horlivý… Odpověď byla vždy zamítavá.
V roce 1958 byl přeložený do věznice Leopoldov, která se v té době považovala za jednu z nejtvrdších. Během Vánoc slyšel dozorce jak si zpívá jednu z vánočních písní, a proto bol ihned přeložený do korekce, kde následkem drsného a nezdravého prostředí dostal tuberkulózu. Spoluvězeň v cele, který byl sám lékařem, sice prosil a urgoval správu, aby byl P. Metoděj převezený do nemocnice, ale nestalo se tak. Byl přeložený jen na samotku. Jak bylo později potvrzeno: po krátké době v 9 hodin ráno 23.3.1959 vydechl v tamější cele naposledy. Tehdy se navždy ztratil svým mučitelům.
Dne 4.11.2001 jej římský papež Jan Pavel II. vyhlásil blahoslaveným.