Vedl poustevnický život na jedné hoře v Sýrii, nedaleko města Kiru. Byla tam pohanská svatyně, kterou posvětil a přeměnil na křesťanský chrám. Téměř celou dobu žil pod odkrytým nebem, v modlitbě, postu a bdění. Jeho sláva se brzy rozšířila po okolí a začali k němu přicházet lidé. Maron dostal od Boha dar zázraků: uzdravoval choré a vyháněl zlé duchy. Současně léčil i nemoci duchovní. Sv. Maron zemřel pokojně kolem r. 410. U jeho poustevny se brzy vytvořil klášter, který se stal základem pro maronitské mnišstvo.