Narodil se v Cařihradě kolem r. 580. Pocházel ze zámožné rodiny, což mu umožnilo získat všestranné vzdělání. Císař Herakleus jej učinil svým prvním tajemníkem a jmenoval ho svým rádcem. Když se na císařském dvoře začala rozmáhat monotheletická hereze (Kristus má jen jedinou vůli), které podlehl i sám císař, odešel Maxim od dvora a vstoupil do Chrysopolského kláštera. Jeho pokorná askeze a moudrost mu získaly úctu bratří, a když byl volen nový igumen, byl jím proti své vůli zvolen Maxim.
Hereze se stále rozrůstala, šířena císařským dvorem i cařihradským patriarchou. Proto Maxim opustil klášter a odešel do Říma. Na cestě se zastavil v Kartágu, kde vedl na biskupské synodě spor s bývalým cařihradským patriarchou Pirrem, který zastával bludné učení. Pod náporem argumentů se Pirr vzdal a spolu s Maximem se odebral do Říma, kde se zřekl hereze. Brzy se k ní však pod nátlakem císaře znovu vrátil.
R. 649 svolal římský papež Martin I. synodu, na které byl odsouzen monotheletismus a císařský edikt (Typos). Této synody se zúčastnil i Maxim.
Rozhněvaný císař Konstans II. dal Martina I. i Maxima dovést v okovech do Cařihradu a zavedl proti nim proces jako proti nepřátelům říše. Na soudě znepokojovala světské zastánce hereze nejvíce Maximova duchovní svoboda. Popíral práva císaře míchat se do otázek víry, to je do věcí duchovních. Císař je křesťanem a ne biskupem nebo knězem. Proces skončil pro oba zajatce vyhnanstvím. Papež ve vyhnanství na Krymu zemřel a Maxim byl poslán do Trácie.
R. 655 byl Maxim zavolán do Cařihradu, kde byl zavřen v klášteře sv. Teodora. Zde se jej snažili nejdříve lichotkami, pak hrozbami i bitím získat k tomu, aby buď přijal bludné učení, nebo alespoň mlčel. Když odmítl, byl opět poslán do vězení ve městě Pervera. Během této cesty se setkal ve městě Selemvrii s kleriky, kterým o něm stráže namluvily, že neuctívá Přesvatou Bohorodičku. Kněží se ale dozvěděli pravdu, velice se zaradovali, a když měl stařec odjíždět, donesli jej na rukou na koně.
R. 662 jej opět přivezli do Cařihradu a nutili k přijetí hereze. Protože Maxim zůstal pevný, rozhodli soudcové ponechat ho mezi živými, ale vydat ho mukám, která jsou horší než smrt. Pak jej vydali městskému prefektovi. Ten nařídil, aby Maxima svlékli, povalili na zem a bičovali. Pak jej, sotva dýchajícího, zavřeli do vězení. Následujího dne mu vyřízli jazyk a usekli pravou ruku. Pak starce vláčeli po městě a ukazovali lidem jeho ruku a jazyk.
Nakonec byl poslán do vězení v pevnosti Schimarius na Kavkaze. Zmučený stařec nebyl schopen cesty, a tak vojáci museli uplést lehátko, na kterém ho táhli. Maxim zemřel 13.8.662 v pevnosti.
Dílo sv. Maxima však nezaniklo. VI. všeobecný koncil v Cařihradě (r. 680) odsoudil učení heretiků a vysoce vyzdvihl jeho dílo.