Byl synem srbského krále Štěpána Nemanji a jmenoval se Rastko. V mládí zatoužil po mnišském životě. Protože věděl, že by s tím otec nesouhlasil, utekl tajně z domu a odešel na horu Athos. Tam dostal mnišské jméno Sáva. Král dal hledat syna, ale ten se hledačům ukázal v mnišském rouchu na znamení, že klášter nemíní opustit. Štěpán se časem upokojil, ba sám složil vládu a vstoupil do kláštera, ve kterém žil jeho syn.
Společně s otcem obnovil Sáva rozpadlý Chilandarský klášter a později se stal jeho igumenem. Funkci dlouho odmítal, ale nakonec svolil. Brzy nato jeho otec zemřel.
Z Athosu odešel Sáva zpět do Srbska, kde se stal igumenem Studenického kláštera a pracoval na obrácení Srbska ke Kristu. Po nějaké době se vrátil na Athos a vymohl nezávislost srbské církve na cařihradském patriarchovi. R. 1219 byl ustanoven srbským arcibiskupem. Jako představitel srbské církve bojoval s herezí a stál věrně na pozicích katolické Církve. Vypravil posly k papeži Honoriovi III. a žádal jej o královskou korunu pro svého bratra Štěpána. Staral se i o bezpečí země a svou návštěvou v Uhrách předešel válce.
R. 1233 se Sáva vzdal funkce a odešel do Svaté země. Na zpáteční cestě se roznemohl a v hlavním městě Bulharska Trnově r. 1236 zemřel. Půl roku po smrti byly jeho neporušené ostatky přeneseny do Srbska do Meleševského kláštera. R. 1595 byly spáleny pašou Sinamem, který brzy nato zemřel strašlivou smrtí. Srbové ctí sv. Sávu jako svého věrozvěsta.