Předmluva

Ve východní církvi jsou tři nejvýznamnější ustavy, které se dosud zachovávají: jeruzalémský (savvaitský), cařihradský (studitský) a grottaferratský (italskořecký).
Nejvýznamnější církevní ustav sestavil na počátku 6. století sv. Sáva, zakladatel jeruzalémské lávry, v úžlabině potoka Cedron, která nese jeho jméno. Tento původní ustav přehlédl a doplnil na počátku 7. století jeruzalémský patriarcha sv. Sofronius. Tento svatý otec sestavil řád hodinek na Velký pátek a složil překrásnou píseň Světlo tiché. Týž ustav doplnil a zdokonalil na počátku 8. století mnich kláštera sv. Sávy sv. Jan Damašský. Ten je i autorem Oktoichu, kánonu Paschy, stichir mrtvých apod.
Služby svátků připadajících na Velký půst a Padesátnici napsal sv. Marek, biskup otrantský, na počátku 10. století. Části savvaitského ustavu, které napsal sv. Marek Otrantský, se nazývají Markovými hlavami a jsou označovány monogramem MR.
Jeruzalémský ustav se pro význam svých autorů nejvíce rozšířil a dostal se až k uhersko-ruským církvím, kde se dodnes zachovává.
Druhý církevní ustav se nazývá studitský nebo cařihradský podle jména konstantinopolského kláštera, který byl založen r. 463 na břehu Mramorového moře římským senátorem Studiem.
Tento ustav je podobný jeruzalémskému a jejich nepatrná rozdílnost pochází z toho, že se studitský ustav rozvíjel nezávisle na savvaitském klášteře.
Třetí ustav, který byl používán Italořeky, se též velmi málo liší od předcházejících dvou. Název obdržel podle Grotta-Ferratského kláštera, který se nachází nedaleko Říma.